Na konci hry jdou král i pěšák do stejné krabičky

„Když hra skončí, jdou král i pěšák do stejné krabičky.“ To je italské přísloví, které se používá i v našich zemích ve verzi „Před nikým se neponižuj – nad nikým se nepovyšuj … (a levou, Štěpánku, levou.)“

Je to takové obecné tvrzení, že jo… „Před nikým se neponižuj – nad nikým se nepovyšuj“, možná ano, možná taky ne. Podle mne a mých dlouholetých zkušeností, to je jedna ze základních premis Života, bez které ten Život není úplně v pohodě. Být a žít v rovných vztazích se vyplácí a to nejen doma, ve vztahu a v rodině, ale i v byznysu.

Co to ale přesně znamená?

Když je někdo, a to jsme tak nějak úplně všichni, zařazen v nějakém systému, v nějaké funkční hierarchii, tak má vždy někoho, kdo je funkčně nad ním, a někoho, kdo je funkčně pod ním. Jak to tedy je? Když je „někdo nad“ a „někdo pod“, jak pak zařídit to „Před nikým se neponižuj – nad nikým se nepovyšuj“?

Odpověď je: Být na svém místě

Na svém správném, pravém, opravdovém místě. Na místě, které přesně odpovídá našim aktuálním možnostem, schopnostem, okolnostem a situaci, kdy jsme v souladu se všemi možnými vlivy, kterých jen jsme si schopni všimnout.

Co k tomu potřebujeme? Především se poznat. Zmapovat, „změřit“ a „zaměřit“ se a nezapomenout se i rozhlédnout okolo. Podle toho, co o sobě poznáme a vidíme, můžeme pak směřovat naše kroky a akce tak, abychom toto své místo našli a pohodlně se tam zabydleli a žili.

To můžeme udělat tak, že změníme místo, jeho parametry a kvality. Anebo tak, že krok po kroku změníme sebe a zlepšíme svoje kompetence, kvality… takovým způsobem, abychom místu „dorostli“.
(K místu se dá i dodegradovat, ale to obvykle štěstí nepřinese).

Pak se nebudeme (muset) ani „povyšovat“ a ani „ponižovat“.
Před nikým. A především ne před sebou samým.

Buďte rovnocenným partnerem

Když jsme sami sebou a jsme si sami sebou jistí, když víme, kde jsme a proč tam jsme, když víme, co chceme a potřebujeme dosáhnout, když se nepotřebujeme povyšovat ani ponižovat, tak získáváme jistotu, pevnost, energii i charizma. Stáváme se přirozenou autoritou. Stáváme se přirozeným lídrem. Pro sebe i pro ostatní.

Jsme rovným a rovnocenným partnerem pro toho, kdo je (zrovna teď) funkčně nad námi a stejně tak jsme i respektovaným partnerem pro toho, kdo je (zrovna teď) funkčně pod námi.

Teď se konečně dostávám k tomu, proč je dobré se držet zásady nad nikoho se nepovyšovat a před nikým se neponižovat. Když totiž nemáme vyladěné vztahy, když si vzájemně nedůvěřujeme a jeden druhého se bojíme, když si nejsme, bez ohledu na funkce, lidsky rovni, tak si neříkáme všechno. Tak to prostě je.

Skoro každý funguje tak, že informace filtruje

Neříkáme (obvykle nahoru) nepříjemné věci a neříkáme (obvykle dolu) naše slabiny a pochyby. Pokud ale chceme být dobrým lídrem, musíme mít správné informace o procesu, který chceme řídit. Jinak je výsledek ten, že jsou k dispozici nesprávné (nekompletní) informace pro řízení a pak je to řízení taky takové – nesprávné a nekompletní.

A to jen proto, že lidé, kteří se potkali (v práci, na projektu, v týmu nebo nedej bože v rodině) zapomněli, že není dobré se povyšovat nebo ponižovat. Že zapomněli nebo si nezjistili, kde je jejich pravé místo, jaký je jejich pravý účel a jejich unikátní kvalita. Zapomněli, že jsou si lidsky (ne funkčně) rovni a že když hra skončí, král i pěšák jdou do stejné krabičky…

Karel Tůma
Mentor, facilitátor, analytik,
muž jiného pohledu