5 mých největších chyb při vedení lidí

Bylo mi něco málo přes 20, když jsem nastoupila na místo zástupkyně ředitele supermarketu. Měla jsem vést tým vedoucích oddělení, kteří byli o deset až dvacet let starší než já a do Delvity přišli jako „mazáci“ ze dříve státního podniku Potraviny…

Mojí kvalifikací byla jedna krátká manažerská zkušenost v malé české firmě, letní brigáda ve vesnickém koloniálu mých rodičů, jakás takás schopnost pracovat na počítači a znalost angličtiny. A hlavně veliká touha něco dokázat a vybudovat si v tomhle oboru kariéru.

Můj tehdejší šéf, Petr Hlad, který si mě nevybral (byla jsem vybrána ve výběrku na centrále společnosti) mi později prozradil, že mi dával maximálně 14 dní, než to vzdám.

Nevzdala jsem to. V retailu jsem pracovala přes 15 let a vypracovala jsem se přes oblastní manažerku a ředitelku provozu (s odpovědností za 100 prodejen a skoro 500 lidí) po ředitelku českého zastoupení zahraniční fashion retailové firmy.

Ale můj start na manažerské pozici nebyl vůbec snadný.

Co se týká řízení obchodu, obchodního a marketingového myšlení, tak to mi celkem šlo. Dost rychle jsem se učila i od svého šéfa.

Horší to ale bylo s vedením lidí.

Udělala jsem asi všechny chyby, které jsem mohla udělat. Ano, díky těm chybám jsem se hodně naučila, to je pravda. Ale ocenila bych tehdy, kdyby mi někdo poradil, jak mám ty lidi vlastně vést. Myslím, že by to bylo pro obě strany méně bolestné. Stálo by mě to méně nervů a slz. A taky bych daleko dřív měla ty výsledky, které se nakonec dostavily.

Dneska, s těmi zkušenostmi, které mám, vidím úplně jasně, co jsem dělala špatně a co jsem mohla dělat líp…

Co bych dneska svému mladšímu já poradila?

1. Tvrdost a direktiva nejsou tím jediným (a nejlepším) stylem vedení

Byla jsem mladší a měla jsem daleko méně zkušeností, než lidé, které jsem vedla. Myslela jsem si, že jediný způsob, jak si získat respekt a autoritu, je být tvrdá. A tak jsem byla. Ve svém chování, jednání, komunikaci. Prostě jsem direktivně nařídila, co má kdo udělat a to jsem pak zkontrolovala. Pokud to nebylo vykonáno, byla jsem velmi nepříjemná.

Co vím dneska?

Dneska vím, že každý člověk a každá situace potřebují jiný styl vedení. Autorita a respekt se získávají něčím úplně jiným – respektem k lidem, se kterými pracuji a bez kterých bych ničeho nedosáhla. Také otevřenou a srozumitelnou komunikací oběma směry, vysvětlováním PROČ, nadchnutím celého týmu pro věc…  Že poděkování a pochvala, ocenění práce, dokáží daleko víc, než přísnost a direktiva… Ano, v životě každého manažera jsou i okamžiky, kdy je tvrdost nezbytná. Ale je třeba jí používat jako vzácné koření…

2. Poznej sebe, posiluj svou sebedůvěru

Dneska vím, proč jsem zvolila právě tenhle styl vedení. Nebyla jsem si vůbec jistá sama sebou, měla jsem strach, bála jsem se udělat chybu, přiznat, že něco nevím… Nevěděla jsem nic o vedení lidí, tehdy jsem se to ani neměla kde naučit. Byla jsem nervózní a podrážděná, naštvaná na sebe i na celý svět, že mi to nejde.

Co bych poradila svému mladšímu já?

Zpomal a uklidni se. Vnímej sebe sama. Na co a jak reaguješ a proč. Zkoušej jiné cesty, jiné způsoby. Neboj se, že uděláš chybu. Každý má právo na chyby. Chyby jsou cestou jak se učit, zdokonalovat. Nebuď na sebe tak přísná. Pochval se za každou maličkost, která se ti povede. Pak dokážeš nebýt tak přísná i na druhé a budeš je umět i pochválit.

3. Ptej se a naslouchej

Tak to jsem vůbec neuměla. Měla jsem pocit, že všechno vím nejlíp a pokud jsem to nevěděla, že to nesmím dát najevo. Bála jsem se, že ohrozím své postavení a svou autoritu, když se budu lidí ptát, jak co udělat.

Co vím dneska?

Dneska vím, že mluvit s lidmi a naslouchat jim, je to nejdůležitější. Ptát se lidí v týmu na jejich názor, dát jim prostor, aby přicházeli s vlastními nápady a řešeními – to je cesta, jak vytěžit potenciál týmu. Jak získat víc a dosáhnout společně těch nejlepších výsledků. A zároveň se tím posílí loajalita lidí v týmu, protože vidí, že jsou skutečně pro firmu, pro tým, důležití. A v neposlední řadě, tohle je něco, co dokáže skutečný lídr. Necítí se schopnými lidmi v týmu ohrožen, naopak, ví, že díky nim dosáhne celý tým úspěchu.

4. Víc svým lidem důvěřuj

Je to opravdu vyčerpávající, mít všechno pod kontrolou. Vyčerpávající a nemožné. Přesto jsem se o to snažila. Protože jsem po lidech chtěla,aby dělali všechno, jak chci já, musela jsem si taky každý detail zkontrolovat. A zase – bála jsem se, že když to neudělám, něco se pokazí a bude problém…

A samozřejmě to tak bylo. Protože jsem své lidi nevedla k samostatnosti, tak když jsem na něco nedohlédla, skutečně nastal problém.

Co bych dnes udělala jinak?

Manažer, který naučí své lidi převzít zodpovědnost za svoji práci, dá jim důvěru, si svoji práci hodně usnadní. Cílem každého manažera by mělo stát se ve svém týmu „postradatelným“. Pak začnou lidé jinak přemýšlet, dávají do své práce víc a také se v ní lépe cítí. V konečném důsledku je to zase cesta k lepším výsledkům…

5. Poznej své lidi a přistupuj k nim individuálně

K lidem, které jsem tenkrát v Delvitě vedla, jsem si hledala cestu velmi těžko. Možná, že jsem ji vlastně ani nehledala… Byli pro mě prostě jen někým, kdo je tu od toho, aby vykonal, co se po něm žádá… Těžko jsem k nim mohla mít individuální přístup..

Co vím dnes?

Každý člověk v týmu je jedinečný. Jiná je jeho osobnost, charakter, jeho hodnoty, postoje, potřeby, schopnosti, potenciál…. Není tedy možné komunikovat se všemi, vést, motivovat… všechny členy týmu stejně…

Důležité je své lidi poznat a přistupovat k nim s respektem k jejich jedinečnosti. Ano, být rovný a férový. Ale poznat, co na koho funguje, co kdo potřebuje… Když svoje lidi poznáte a pochopíte, budete se divit, co všechno se svým týmem dokážete… 🙂 Vaše komunikace bude jednodušší, vaše motivace bude lépe fungovat… Lidé najednou začnou využívat daleko víc svůj potenciál… Prostě poznat a pochopit své lidi se vyplatí… 🙂

Když se tak ohlížím, v duchu se všem,  kdo se mnou ten první rok, dva, v Delvitě spolupracovali, omlouvám… 🙂 A děkuji jim, že se stali mými učiteli. Protože to všechno, co jsem prováděla, se mi od nich pěkně vracelo… 🙂

Tohle byl můj start. A byla přede mnou ještě dlouhá cesta, na které jsem objevovala, jak co nejlépe lidi vést. Postupně, krok za krokem, jsem objevovala principy, díky kterým jsem pak vedla úspěšné týmy spokojených lidí…

Jedním z mých „objevů“ bylo, když jsem zjistila, že lidé pracují mnohem lépe a naše výsledky se výrazně zlepšily, když jsem přestala lidem říkat, jak mají věci dělat, a vedla jsem je k hledání vlastních řešení, k přijímání rozhodnutí a zodpovědnosti za ně. K téhle změn došlo, když jsem začala používat techniky koučování ve vedení lidí.

Přijďte se naučit tuhle skvělou  metodu, která uvolní potenciál skrytý ve vašich lidech, na můj workshop >>>

Jaké byly vaše začátky na manažerské pozici? A co byste svému mladšímu já dnes poradili? Podělte se v komentářích!

Jana Bártíková
Chief konzultant a lektor